Když jsem jednoho krásného dne jel na debaty do škol v okolí Brna, měl jsem ještě pár hodin času, které jsem chtěl věnovat návštěvě nějakého místního mistra řemesla. U nás na severu není příliš mnoho kovářů, a tak jsem začal na internetu pátrat po tomto oboru.

Když budete hledat mistra kováře v okolí Brna, nemůžete minout Zdeňka Mittnera s mnoha skvělými referencemi. Navíc to bylo při cestě, takže to byla jasná volba. Otevřel jsem si jeho Instagram, kde bylo několik videí představujících jeho práci. Když ukazoval kovanou lavičku, do které byl zakovaný kámen, všiml jsem si, jak ho jen tak během řeči jemně pohladil. V tu chvíli jsem věděl, že je to „můj člověk“. Myslím, že každý, kdo má rád přírodní materiály, zná to kouzlo dotyku se dřevem, kovem, kamenem nebo sklem.

Měl jsem štěstí – pan Mittner mě přivítal osobně a když jsem naznačil, že bych se rád pobavil na téma vzdělávání v řemeslech, hned mě pozval na kávu. Vřelejší rozhovor jsem dlouho nezažil. Ten úsměv, který vás přivítá na jeho webových stránkách, je skutečný a jen lehce naznačuje, jak velké srdce tenhle kovář má.

Nevím, jak dlouho jsme si povídali, ale určitě to byla více než hodina, spíše dvě. Nemusel jsem toho moc říkat – stačilo jen poslouchat ty neuvěřitelné příběhy o marné snaze pomoci školám zlepšit kvalitu výuky kovářského řemesla. Mnoho z těchto příběhů jsem ještě ten den použil při debatách s dětmi a rodiči na základních školách.

Je obdivuhodné, kolik energie a času věnoval Zdeněk Mittner boji s větrnými mlýny školského systému. Systému, který nedokáže probudit z letargie ani člověk, pod jehož rukama mění tvar i žhavý kov.

Proto si myslím, že Svobodné cechy jsou záchranou pro mistry, kteří mají touhu předávat své dovednosti dalším generacím. Nemusí bojovat s byrokracií, školským systémem ani regulacemi školského zákona. Je tu jen mistr, učedník a láska k řemeslu. Žádný prostředník v podobě zkostnatělého aparátu.

Pokud jste už ode mě slyšeli příběh o bedně plné zmetků z testování učňů žádajících o práci, pak už víte, od koho ho mám.

Zdeněk Mittner nutně nepotřebuje další zaměstnance, a tak pokud se budete ucházet o učení u něj, budete muset prokázat skutečný zájem. Když jsem ho ale viděl, s jakým nadšením mluví o kovářích, kteří mu prošli rukama, byla z toho patrná radost, s jakou předává to, co se naučil od svých mistrů i z vlastních zkušeností – vykoupených potem a slzami.

Petr Svoboda
Svobodné cechy